1895

Tyto přístroje byly často umístěny v salonech, hotelech, na nádražích nebo v zábavních podnicích.
Po vhození mince se fonograf automaticky spustil a začal přehrávat nahrávku.
Zvuk byl přenášen pomocí dvou poslechových trubic, takže mohli poslouchat dva lidé současně.
To zvyšovalo atraktivitu zařízení pro návštěvníky i kolemjdoucí.
Lidé tak mohli poprvé poslouchat zaznamenanou hudbu bez vlastního přístroje.

Nahrávky obvykle obsahovaly krátké hudební skladby, operní árie nebo mluvené slovo.
Mnoho těchto přístrojů bylo instalováno v tzv. phonograph parlors, raných hudebních salonech.
Tyto automaty se rychle staly oblíbenou atrakcí ve veřejných prostorách.

Tento princip je považován za předchůdce pozdějších jukeboxů.
Hudba byla poprvé komerčně nabízena prostřednictvím automatů.
Tím začal vývoj mincových hudebních automatů, které se později rozšířily po celém světě.