1887

Gramofon.

V roce 1887 si německo-americký vynálezce Emile Berliner nechal patentovat gramofon, čímž položil základ moderního hudebního průmyslu a gramofonových desek.

 

Na rozdíl od Edisonova fonografu s voskovými válci ukládal gramofon zvuk na ploché kruhové desky.
Tato forma nosiče měla několik významných výhod.
Gramofonové desky bylo možné snadno kopírovat a průmyslově lisovat.
Díky tomu bylo poprvé možné šířit hudební nahrávky ve velkém množství.

Zvuk byl zaznamenáván pomocí bočního pohybu jehly v drážce desky.
Tato metoda se nazývá boční záznam (lateral cut).
Umožňovala stabilnější přehrávání a lepší kvalitu zvuku než dřívější systémy.

Možnost hromadné výroby desek vedla k vytvoření celosvětového trhu s hudebními nahrávkami.
Hudbu bylo možné kupovat, sbírat a poslouchat doma.

Berlinerův gramofon výrazně ovlivnil vývoj hudebního průmyslu na mnoho desetiletí a je považován za zásadní milník v historii záznamu zvuku.