1887

Německo-americký vynálezce Emile Berliner představil v roce 1887 nový systém pro záznam a přehrávání zvuku.
Na rozdíl od fonografu s válci používal gramofon plochou kruhovou desku.
Zvuk byl uložen v bočních drážkách na povrchu desky.
Tyto drážky bylo možné přehrát pomocí jehly a akustického trychtýře.
Velkou výhodou byla snadná výroba kopií nahrávek.
Pomocí lisování bylo možné vyrábět identické desky ve velkých sériích.
Poprvé tak vznikla průmyslová výroba hudby.
Gramofonové desky se mohly prodávat, šířit a poslouchat po celém světě.
Gramofon se rychle stal oblíbeným zábavním přístrojem v domácnostech i kavárnách.
Berliner tím položil základ světového gramofonového průmyslu.
Jeho vynález ovlivnil hudební průmysl hluboko do 20. století.